18. duben 1945
Tomuto dni předcházely horečné přípravy k obraně města proti vstupu americké
armády. To však bylo přání jíž jen předních nacistických pohlavárů a jejich fanatických
přisluhovačů. Obyvatelstvo našeho města i celého Ašského výběžku čekalo na konec
této pro Německo prohrané války, která již stála tolik strádání, bídy a lidských životů.
Sám Konrád Henlein objížděl a povzbuzoval obyvatelstvo Sudet, přijel i na Ašsko, kde
povzbuzoval těmito slovy: ,Musíte hájit město po městu, vesnici po vesnici, chalupu po
chalupě. Bojovat jako v roce 1938, když jsme ve Freikorpsu bourali Československou
republiku..." Ano, i naše město bylo připraveno se hájit proti obsazení americkou
armádou, a stát se tak neproniknutelnou pevností. Tenkráte čítaly Hranice něco přes
6.000 obyvatel německé národnosti včetně ,národních hostů', jak se tehdy říkalo
uprchlíkům z východu, kteří prchali před postupující sovětskou armádou.
V těchto dnech americké vojsko, které již nenalézalo v Německu větší odpor ze
strany německé armády, postupovalo rychle k našim hranicím. Dne 18. dubna 1945,
těsně po poledni, stanul předvoj americké armády na výšině u vesničky Ebmath, která
leží na území Německa těsně u našich československých hranic, a překročil tak naši
státní hranici jako první v Ašském výběžku, využívaje vhodné konfigurace terénu,
v místě, jemuž se zde říká ,Kočičí hlava", a stanul tak na samých hranicích katastru
města Hranice. Byla to 1. pěší divize americké armády - First Infantry Division pod
velením generálmajora Clifta Andruse. Město Hranice se rozkládalo před očima
amerických vojáků jako na dlani v hlubokém údolí v záři poledního slunce a nestálo již
nic před jeho obsazením. Velitel divize, chtěje předejít zbytečným ztrátám na lidských
životech, vyslal do města obrněný transportér s posádkou, která měla za úkol zajistit
klidný průběh obsazení města. Transportér sjížděl do vnitřního města bez překážek,
zátarasy ani jiné překážky na silnici ani v ulicích nebyly. Ulice zely prázdnotou, zdálo se,
že město je liduprázdné, a jen rachot pásů obrněnce přerušoval ticho. Tu a tam záchvěv
záclon v oknech dával tušit, s jakým napětím jsou očekávány další chvíle života města
a jeho obyvatel. Transportér zastavil v dnešní Husově ulici u budovy radnice čp. 416.
Na radnici přednesl poručík americké armády Friedmann pracovníku Obecního úřadu
v Hranicích Landrochovi podmínky kapitulace města, vstup americké armády a další
vojenská opatření. Přesně ve 14 hodin musejí být vyvěšeny bílé vlajky na znamení
kapitulace, v jiném případě bude na město zahájena dělostřelecká palba.
Ve stanovenou dobu se bílé vlajky neobjevily a nad městem zaburácelo několik
dělostřeleckých salv, které zasáhly textilní továrnu "Rossbašská", která stávala v dnešní
Ruské ulici. Nastalo obsazování města a kolem 14.30 hodin vstoupilo americké vojsko
do vnitřního města, kde jim starosta s několika osobami předal budovu radnice, na které
již vlál bílý prapor kapitulace. Tak byla osvobozena první obec na území
Československé republiky americkou armádou bez odporu a zbytečných ztrát na
lidských životech.
Američané po provedení nutných vojenských opatření pokračovali dále ve směru
na Aš a Cheb. Aš byla obsazena 20. dubna a Cheb 26. dubna 1945.
Američané po obsazení našeho města zřídili zde úřad pro správu obce a okolí
obsazeném Military Gouvernement, který měl hlavní sídlo v Aši a velitelem v Ašském
výběžku byl jmenován poručík Friedmann a jeho zástupcem poručík polského původu
Miclos. Sídlem tohoto úřadu v Hranicích byl dům čp. 663 - hotel "Sport" a vedlejší dům
čp. 690 v dnešní Vítězné ulici. V hotelu "Sport" byla zřízena jídelna a ubytovna pro
důstojníky. Mužstvo bylo ubytováno ve škole.
Německé obyvatelstvo pod trestem smrti muselo odevzdat zbraně, vojenskou
výzbroj a výstroj, fotoaparáty, dalekohledy a další vojenský materiál. Členové německé
armády včetně zbraní SS a Volksšturmu se museli hlásit jako zajatci u nejbližší
vojenské správy, jinak byli považováni za vyzvědače. Velitel ve městě zřídil pořádkovou
službu, složenou z Němců pod vedením antifašistů vracejících se z vězen či ze zajetí.
Tito lidé byli označeni černými páskami na levém rukávě s nápisem MG a byli placeni
obcí. Kromě toho neustále procházely městem a jeho okolím americké vojenské hlídky.
Byla také vydána vyhláška, že rabování se trestá smrtí, vycházení z domů po 20.
hodině večerní do 6. hodiny ranní a vzdalování se bez povolení americké vojenské
správy nad 6 km od svého bydliště se zakazuje. Motorová vozidla bylo nutno přihlásit
a byla shromaždována u sokolovny. Zakazovalo se nosit německé vojenské stejnokroje.
Vstup do továren byl zakázán jak dělníkům, tak i jejich majitelům.
V prvních dnech května 1945 odešli z Hranic ruští, polští a francouzští zajatci, kteří
zde po dobu války pracovali v továrnách a v zemědělství. Nahrazovali zde úbytek
pracovních sil za muže, kteří museli nastoupit do německé armády.
Během války pracovalo v Hranicích a okolních obcích na 200 válečných zajatců,
kteří byli umístěni v objektech k tomuto účelu zřízeních. V Hranicích to bylo několik
dřevěných baráků, ve Vilově ulici, kde byli sovětští zajatci. Francouzští zajatci byli
umístěni v Husově ulici čp. 463 v restauraci Dělnický dům. Další zajatecká komanda
byla umístěna v okolních vesnicích, jako například v Trojmezí v domě čp. 30 bylo 18
francouzských zajatců, v hostinci v Pastvinách bylo umístěno 10 Francouzů, na samotě
Kozí mlýn je zaznamenáno také zajatecké komando, pravděpodobně polských zajatců.
Několik zajatců v Hranicích zemřelo a nedočkali se již návratu do svých domovů:
Evsjukov Kiril, sovětský válečný zajatec,
zastřelen v Hranicích 9. 6.1942
Panlenko Fedesij Ignatěvič, sovětský válečný zajatec,
zastřelen v Hranicích 13. 6. 1942
Čečenko Atanasij, sovětský válečný zajatec,
zastřelen v Hranicích 17.6.1942
Podolskij Ivan, sovětský válečný zajatec,
zastřelen v Hranicích 18.6. 1942
Sutschenkova Světlana, sovětské dítě
zemřelo v Hranicích na křivici 1. 2. 1945
Ribardiere Roger, francouzský dělník, zraněn americkým dělostřeleckým granátem
zemřel v Hranicích 18. 4. 1945
Kušnerovič Ivan, sovětský zavlečený dělník
zemřel v Hranicích na otravu denaturovaným lihem 11. 5. 1945